Jaká je historie parašutismu? Bohatá, kořeny sahají daleko

Vynález padáku

První zmínky z 12. století byly nalezeny v historickém archívu v Pekingu. Údajně první zaznamenaný seskok padákem byl proveden roku 1306 akrobatem-parašutistou na čínském dvoře při korunovaci císaře.

V roce 1485 italský vynálezce a umělec Leonardo da Vinci (1452–1519) popsal a nakreslil historicky první padák. Leonardův padák měl tvar „pyramidy“, pravidelného čtyřbokého jehlanu o délce strany 12 m a skládal se z dřevěné konstrukce potažené plátnem, která byla pomocí pěti lan vycházejících z vrcholů jehlanu spojena se skokanem. Padák nebyl za vynálezcova života nikdy vyzkoušen a celý projekt zůstal jen na papíře v podobě skici s popisem. Později bylo experimentálně ověřeno, že vypočítané rozměry byly přesné. Po Leonardově smrti probíhala mezi odborníky prakticky až do současnosti debata, zda mohl padák takové konstrukce létat.

Anglický parašutista Adrian Nicholas (1962–2005) se rozhodl tuto debatu, vlekoucí se déle než pět set let, ukončit. Nedbal varování svých pochybovačných přátel a přesně podle původních plánků postavil padák, který nelze složit. Pro svůj jedinečný pokus si v červnu roku 2000 vybral nebe Jihoafrické republiky. V horkovzdušném baloně se nechal vynést do výšky 3500 m a vyskočil. Padák se otočil správným směrem, lana se napnula a parašutista se lehce snesl k zemi. Pokus se vydařil. Padák Leonarda da Vinciho navržený před půltisíciletím skutečně fungoval a Adrian Nicholas se dodatečně zařadil mezi průkopníky parašutismu.

První průkopníci

Téměř až za sto let po Leonardovi publikoval myšlenku padáku, který nazýval „brzdič pádu“, italský vědec Fausto Veranzino (1551–1617). Svoje myšlenky realizoval několika skoky z věže v Benátkách v roce 1595.

Další vývoj padáku se poté zastavil téměř na dvě stě let. Teprve až koncem 18. století se s rozvojem balonového létání oživil zájem i o padák, coby prostředek pro záchranu havarujících vzduchoplavců. S historií padáku pak bývá častěji spojován francouzský fyzik, současník Montgolfiérů, Louis Sebastien Lenormand (1757–1837), který na padáku své vlastní konstrukce, pro který objevuje název „parachute“ (ochránce před pádem), v roce 1783 úspěšně seskočil z věže pařížské observatoře.

Balónové létání značně urychlilo další vývoj a mezi pokračovateli ve vývoji padáku se objevuje i jeden z nejznámějších balónových letců Francouz Jean Pierre Blanchard (1753–1807), který z balónu shazuje různá zvířata. Po těchto úspěšných pokusech pak sám začíná s velkým padákem skákat z balónu. Později předvádí své skoky i v Anglii. Jeho největším úspěchem byl skok z výšky kolem 2 400 m! Tyto padáky měly stále ještě tvar jehlanu.

Za nejvýznamnějšího průkopníka v historii parašutismu je považován další Francouz – Andre Jacques Garnerin (1769–1823). Vyrobil si padák z bílého plátna o průměru 10 m, který měl 36 žeber a v roce 1797 provedl úspěšný pokus nad Paříží. Padák nebyl ovladatelný, a tak Garnerin přistál asi kilometr severně od místa startu. Garnerinův pokus byl významný z několika důvodů: jím zkonstruovaný padák už měl tvar polokoule, byl deštníkovitého tvaru a bylo možno jej složit. Nicméně vážným problémem byly veliké a nebezpečné oscilace, které stlačený vzduch způsoboval. On i jeho současníci se snažili tento problém odstranit.

Podařilo se to roku 1797 Garnerinovu příteli, francouzskému astronomovi Jerome Lalandovi, který navrhl pólový otvor, a oscilace zmizely.

Další průkopníci

I nadále si mnoho vědců a techniků lámalo hlavu nad problémem bezpečných padáků. Roku 1911 dal si patentovat vakový padák ruský vynálezce Gleb Jevgeněvič Koteľnikov (1872–1944). Jeho padáky byly známé pod zkratkou KR-1 a prvních sedmdesát kusů bylo vyrobeno v roce 1914.

V tomto roce ve Spojených státech amerických uznali také slovenskému rodákovi Štefanu Baničovi vynález zdokonaleného leteckého padáku. Kdyby se nezachovala americká patentová listina č. 1108484 z 25. srpna 1914, sotva by dnes u nás někdo věděl, že tento skromný Slovák zasáhnul do dějin světového letectví.

V roce 1913 předložil americkým úřadům na posouzení v prototypu návrh padákové konstrukce. Principem tohoto padáku byla teleskopická konstrukce deštníkového typu. Padák byl upevněný pomocí popruhů na tělo letce v hrudní části pod rameny. Padák se otvíral pomocí zvláštního zařízení v jeho ose. Důmyslná soustava pružin a žebrových tyček byla potažena hrubým plátnem. Na tehdejší technickou úroveň to byl vynález velmi důmyslný a spolehlivý, neboť měl i zařízení na ovládání nosné plochy a regulaci rychlosti klesání, což umožňovalo letci doplout vzduchem nad místo vhodné k přistání. Podle některých pramenů Banič zkonstruoval padák za pomoci inženýra Františka Jankoviče z Klčovian u Trnavy.

TOPlist